Dědictví první díl

NOZ

Nový Občanský zákoník přinesl změny i v oblasti dědického práva nebo-li pozůstalosti. Dnes bych Vám chtěl přiblížit důležité okruhy dědictví, ale možná je spousta věcí, které jste nevěděli i když platili již dříve. Pojďme se na ně podívat.

Základní pojmy

NOZ – nový občanský zákoník.

Zůstavitel – je osoba, která zemřela a její jmění je předmětem dědictví.

Dědicje osoba, které náleží dědické právo.

Nepominutelný dědic – je dítě zůstavitele, a nedědí-li, pak je jim jeho potomek.

Pozůstalost – jmění zůstavitele.

Notář – soudní komisař, který projednává dědické řízení/ pozůstalost.

Veřejná listina – je listina vydaná orgánem veřejné moci (např. notářský zápis) nebo se jedná o listinu, kterou za veřejnou prohlásí zákon.

Odkazovník – je osoba, které přísluší právo z odkazu.

Dědické právo je právo na pozůstalost nebo na poměrný podíl z ní.

Pozůstalost tvoří celé jmění zůstavitele, kromě práv a povinností vázaných výlučně na jeho osobu, ledaže byly jako dluh uznány nebo uplatněny u orgánu veřejné moci.

Komu náleží dědické právo, je dědic, a pozůstalost ve vztahu k dědici je dědictvím.

Dědí se na základě dědické smlouvy, ze závěti nebo ze zákona.

Jako jednu z nejvýznamnější pozitivních změn vidím v rozšíření dědických skupin (tříd). Tato změna způsobí, že majetek zůstane v rodině a stát ho získá jen ve výjimečných případech.

Dědické třídy

První třída dědiců:

V první třídě dědiců dědí zůstavitelovy děti a jeho manžel/ka, každý z nich stejným dílem (synové, dcery, manžel/ka).
Nedědí-li některé dítě, nabývají jeho dědický podíl stejným dílem jeho děti (vnoučata zůstavitele).

Druhá třída dědiců:

Nedědí-li zůstavitelovi potomci, dědí ve druhé třídě manžel/ka, zůstavitelovi rodiče a dále ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele (manžel/ka, otec, matka zůstavitele, druh, družka zůstavitele).
Dědici druhé třídy dědí stejným dílem, manžel však vždy nejméně polovinu pozůstalosti.

Třetí třída dědiců:

Nedědí-li manžel ani žádný z rodičů, dědí ve třetí třídě stejným dílem zůstavitelovi sourozenci a ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele.
Nedědí-li některý ze sourozenců zůstavitele, nabývají jeho dědický podíl stejným dílem jeho děti (děti sourozence zůstavitele = synovci a neteře zůstavitele).

Čtvrtá třída dědiců:

Nedědí-li žádný dědic ve třetí třídě, dědí ve čtvrté třídě stejným dílem prarodiče zůstavitele  (prarodiče zůstavitele = babička a děda zůstavitele).

Pátá třída dědiců:

Nedědí-li žádný z dědiců čtvrté třídy, dědí v páté třídě jen prarodiče rodičů zůstavitele (prarodiče rodičů zůstavitele = prababička a praděda zůstavitele). Prarodičům zůstavitelova otce připadá polovina dědictví, prarodičům zůstavitelovy matky druhá polovina. Obě dvojice prarodičů se dělí rovným dílem o polovinu, která na ně připadá.
Nedědí-li jednotlivý člen dvojice, připadne uvolněná osmina druhému členu. Nedědí-li dvojice, připadne tato čtvrtina druhé dvojici téže strany. Nedědí-li ani jedna dvojice téže strany, připadá dědictví dvojicím druhé strany ve stejném poměru, v jakém se dělí o polovinu dědictví, která jim připadá přímo.

Šestá třída dědiců:

Nedědí-li žádný z dědiců páté třídy, dědí v šesté třídě děti dětí sourozenců zůstavitele (děti dětí sourozenců zůstavitele = prasynovci a praneteře zůstavitele) a děti prarodičů zůstavitele (děti prarodičů zůstavitele = strýcové a tety zůstavitele), každý stejným dílem.
Nedědí-li některé z dětí prarodičů zůstavitele, dědí jeho děti (tj. bratranci a sestřenice zůstavitele).

                                                         Závěť                                                                             Závěť je odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, případně i odkaz.

Není-li zřejmé, který den, měsíc a rok byla závěť pořízena a pořídil-li zůstavitel více závětí, které si odporují nebo závisí-li jinak právní účinky závěti na určení doby jejího pořízení, je závěť neplatná.

Co do právní síly má závěť přednost před děděním ze zákona. Jestliže zůstavitel sepíše platnou závěť a pořídí v ní o celém svém majetku, nedojde k dědění ze zákona.

Pokud však zůstavitel zemře bez zanechání platné závěti, přicházejí na řadu dědicové ze zákona. Může nastat i situace, kdy zůstavitel pořídí závětí pouze o části svého majetku a v takovémto případě dojde z části k dědění podle závěti a zčásti k dědění podle zákona.

Formy závěti

  • Závěť napsaná vlastní rukou zůstavitele (holografická)
  • Závěť sepsaná jinak než vlastní rukou zůstavitele (alografická)
  • Závěť ve formě notářského zápisu
  • Nově i závěť s úlevami – pouze tento druh závěti nevyžaduje písemnou formu

Tato nová forma závěti, tzv. privilegovaná závěť je určena pro osoby, které se díky nějaké události (např. živelné pohromy, války apod.) nacházejí v situaci, kdy jsou v ohrožení života a nemohou využít tradiční formy pro pořízení závěti.

NOZ zná tyto druhy privilegované závěti:

  • Závěť ústní před třemi svědky (omezená platnost závěti na dva týdny).
  • Závěť zaznamenaná starostou obce, na jejímž území se zůstavitel nalézá (omezená platnost závěti na tři měsíce).
  • Závěť pořízená na palubě námořního plavidla, letadla, ve válce před velitelem vojenské jednotky ČR (omezená platnost závěti na tři měsíce).

NOZ obsahuje ustanovení k ochraně zůstavitele při pořizování závěti. Ten, kdo působil při pořízení závěti např. jako svědek, má povinnost zachovat o obsahu zůstavitelovy vůle mlčenlivost. Poruší-li tuto povinnost, odčiní zůstaviteli újmu, kterou mu tím způsobil.

Podle úpravy NOZ již není datování závěti podstatnou náležitostí závěti.

Zůstavitel může v závěti uvést také podmínku (např. úspěšného ukončení studia), doložení času, nebo příkaz (např. oprava střechy domu zůstavitele).

Pokud dědic podmínku nebo příkaz nesplní, ztrácí právo na dědictví. Zásadně se nepřihlédne k vedlejší doložce, kterou zůstavitel ukládá dědici, aby např. uzavřel nebo neuzavřel manželství (§ 1552 NOZ).

Zrušení závěti

  • Jejím zničením
  • Odvoláním
  • Pořízením závěti nové

 Dědická smlouva

Kdo chce uzavřít dědickou smlouvu, musí mít nejen pořizovací způsobilost, ale i způsobilost smluvně se zavázat. Dědickou smlouvou lze povolat jak dědice, tak odkazovníka.

Dědická smlouva musí být uzavřena ve formě veřejné listiny. Nebude-li sepsána ve formě veřejné listiny, bude se na ni nahlížet jako na závěť.

Dědickou smlouvu nelze jednostranně zrušit, což dává předpokládaným dědicům vyšší jistotu, že se skutečně jednou stanou vlastníky. Nicméně dědická smlouva nijak neomezuje zůstavitele v nakládání s majetkem za jeho života.

Dědickou smlouvou nelze pořídit o celé pozůstalosti. Čtvrtina pozůstalosti musí zůstat volná, aby o ní zůstavitel mohl pořídit podle své zvlášť projevené vůle. Chce-li zůstavitel zanechat smluvnímu dědici i tuto čtvrtinu, může tak učinit závětí.

Odkaz

NOZ navrací odkaz do dědického práva. V dědickém právu se obecně uplatňoval princip univerzálního dědického nástupnictví, což znamenalo, že dědic nastupoval nejen do zůstavitelových práv, ale i do povinností. Odkaz je výjimkou z tohoto pravidla.

Odkaz zůstavitel zřídí tak, že v pořízení pro případ smrti nařídí určité osobě, aby odkazovníku vydala předmět odkazu. Odkazovníkem může být jen osoba způsobilá dědit.

Nabytí dědictví potvrzuje dědici soud, zatímco právo na odkaz uplatňuje odkazovník vůči dědici bez soudního potvrzení přímo. Odkazem se tudíž odkazovníku zřizuje pohledávka na vydání určité věci, popřípadě jedné či několika věcí určitého druhu, nebo na zřízení určitého práva.

Příklad: Zůstavitel má kamaráda, se kterým tráví hodně času a chtěl by ho po své smrti nějakým způsobem odměnit. Kamarádovi se libí zůstavitelovi obrazy. Proto se rozhodne zůstavitel ustanovit kamaráda odkazovníkem. Kamarád tedy po smrti zůstavitele získá jeho obrazy. Výhodou zřízení odkazu je zrychlení dědického řízení, protože kamarád není klasický dědic, a proto nebude účastníkem dědického řízení. Odpadají průtahy v dědickém řízení a neshody dědiců. Další výhodou je, že kamarád bude zproštěn od povinnosti přispět poměrně k úhradě případných dluhů zůstavitele.

Odkazem je zpravidla věc, která patří zůstaviteli, avšak zůstavitel může jako odkaz určit i věc, která je ve vlastnictví jiné osoby (dědice nebo odkazovníka).

Druhý příklad: Zůstavitel má dva kamarády Josefa a Petra. Josef je vlastníkem krásného automobilu, po kterém touží Petr. Zůstavitel se rozhodne povolat do dědictví svého kamaráda Josefa. Zároveň Josefovi přikáže vydat Petrovi jako odkaz zmíněný automobil. Josef má na výběr, zda dědictví přijmout a vydat automobil nebo dědictví odmítnout a automobil si ponechat. 

Osoba, které přísluší právo z odkazu je odkazovníkem. Za odkazovníka lze povolat i právnickou osobu, která má teprve vzniknout.

Vzhledem k tomu, že odkazovník není dědicem, není povinen k úhradě zůstavitelových dluhů. V souvislosti se zproštěním odkazovníků od povinnosti hradit zůstavitelovy dluhy, vyvstává otázka, zda nedojde zřízením odkazů k poškození práv věřitelů. NOZ pamatuje i na tyto situace. Každému z dědiců musí zůstat z hodnoty dědictví alespoň čtvrtina odkazy nezatížená. Zatíží-li zůstavitel dědice více, má dědic právo na poměrné zkrácení odkazu (§ 1598 NOZ).

Dědická substituce

Nikdo nemůže v okamžiku sepsání posledního pořízení tušit, zda se osoba, kterou povolává za dědice či odkazovníka, skutečně nápadu dědictví dožije. Proto může být velmi praktické zřídit dědickou substituci.

Obecné náhradnictví

Principem obecného náhradnictví je povolání náhradního dědice za dědice původního pro případ, že se původní dědic nedožije dědictví, nebo jej z nějakého důvodu nenabude (například odmítne-li dědictví nebo nebude-li způsobilý dědit). Povolá-li zůstavitel takto několik náhradníků, dědí ten, který je ve výčtu nejbližší osobě, která dědictví nenabyla.

Svěřenecké nástupnictví

Svěřenské nástupnictví umožňuje zůstaviteli přikázat svému dědici, aby dědictví, které přijal, po své smrti nebo v jiných, zůstavitelem určených případech, převedl na ustanoveného následného dědice (svěřenského nástupce).

Tento princip nástupnictví může mít své opodstatnění v případech, kdy mají rodiče např. mentálně postižené dítě. Pokud rodiče zemřou, stane se jediným dědicem jejich mentálně postižené dítě, které není právně způsobilé. Jestliže by dítě následně zemřelo a nemělo žádného zákonného dědice, připadla by celá pozůstalost státu. Pokud bude svěřenské nástupnictví zřízeno, zůstane v soukromé sféře zachován alespoň majetek, který dítě nabylo dědictvím po rodičích.

Odhady obvyklých cen nemovitostí pro účely dědického řízení

Žádnou novinkou není, ale mnozí to nevědí, že odhady cen nemovitostí, které se projednávají v dědickém řízení může zpracovávat realitní kancelář.

Notáři tyto odhady od RK naopak vítají, jedná se o zjednodušené vyjádření obvyklé ceny nemovitosti bez zbytečných tabulek.

Dědicové naopak ušetří, protože cena za tyto odhady se např. u mě pohybuje v řádech stokorun.

Za naši RK zpracovávám tyto odhady osobně již několik let.
Informace o této službě včetně ceníku uvádím na této stránce.

V příštím díle tohoto tématu se budu věnovat dalším částem dědického řízení. Můžete se těšit na odpovědnost dědiců za dluhy zůstavitele, ale také na tabulku jak se vypočítává odměna notáře za dědické řízení.   

Václav Růžička

realitní specialista
776 761 004

Václav Růžička
Václav Růžička - majitel a zakladatel realitní kanceláře RV Reality. Svou práci miluje a věnuje ji mnoho času, obor reality a vše co sním souvisí nebere jako práci, ale jako poslání. Ve volném čase si rád užívá kouzlo přírody z horského kola, motorky nebo lyží. Také se zajímá o zdravý způsob života. Upřednostňuje upřímnost a férový způsob jednání.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.